Možností nad naše možnosti
Tak nějak mi přijde, že posledních pár desetiletí má člověk paušálně příliš možností a žádné zážitky. Tedy, že má možnost vycestovat kamkoliv se mu zamane, kamkoliv, kde si myslí, že se mu líbí nebo líbit bude a za půl roku opět a pak zase za dva měsíce a opět a opět. Je tak zahlcen vjemy, že je nestačí zpracovat a na základě těchto vjemů vznikne jen reprodukce skutečnosti a žádné kreativní autorské dílo. Na autorská díla prostě není čas. Že občas vznikne něco unikátního a neotřelého je dáno pouze vzrůstajícím počtem lidí, kteří se o jakoukoliv tvorbu pokoušejí.
Degradace umění na základě jeho nivelizace je to nejhorší (pro současníky), co může umělecký svět na jeho vrcholu potkat. Dekadence, zapomnění a obroda. Je však zapomnění v dnešním světě informačních technologií ještě možné? Je možná následná obroda a další vrchol?