La Serenissima

Podzim jsem prožil v Benátkách. A vpravdě královsky, s mlhou a záplavami, s deštěm i sluncem, v zimě i vedru. Pil jsem výhradně víno a kávu, jedl pak italské lahůdky.

Bezcílné bloumání městem na vodě jitřilo mé myšlenky, podněcovalo mou fantazii a naplňovalo mě nesmírnou melancholií. Usměrněná melancholie (myslím) může mít blahodárný účinek na celkové vyznění fotografií, které jsem v Benátkách pořídil. Právě voda nutně musela v minulosti Benátčany nevratně ovlivnit a krátkodobě ovlivňuje i cizince v laguně.

Jen veliký ignorant a rádoby světoběžník nepodlehne kouzlu benátské uzavřenosti, kouzlu soužití lidí a moře, věčného boje s přílivem a každodenní nejistoty. Právě však nejistota a strach může vytvořit ojedinělou lidskou mentalitu, mentalitu Benátčana. Chtěl bych být Benátčanem, ale v těchto časech již jen v zimě, když by bylo město ještě trošku moje. V létě je plně v kompetenci turistů.