Jen uzavřená mysl má jistotu

Před pár dny jsem se přel s jednou kamarádkou o podstatě umění. Ona zastávala názor, že umění může dělat pouze ten, kdo umí realisticky zachytit objektivní skutečnost. Umělec pak staví na svém „průměrném“ umu (pozn. oponenta, tedy moje: z mého hlediska průměrném, protože právě průměrný tvůrce dokáže zachytit realitu reálně, kdežto umělec vkládá do díla svou osobitost) a teprve tehdy může tvořit dílo, které můžeme zvát uměním.

Já jsem názoru zcela opačného resp. jiného a rozšířeného. Umělec by měl stavět na řemeslných znalostech, které mu dá buď škola nebo delší praxe. Ale nemyslím si, že kritériem kvality umělce by měla být schopnost odosobněného zachycení výseku reality.

Jackson PollockJackson Pollock

Nutno poznamenat, že debata byla vedena na úrovni kamarádčina (téměř) absolutního odmítnutí moderního umění se zatvrzelým důrazem na Rembrandtovu nepřekonatelnost. Nic proti Rembrandtovi, nic proti realistické malbě, ale odsuzovat Pollocka jen proto, že dělal jiné umění než to, které bylo dlouhou dobu považováno za oficiální, se mi zdá poněkud omezené.

A jak se k tomu stavíte vy?

*
*
142013612
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Šárka
Jsem tu sice poprvé, ale článek mě zaujal :-)
Když o tom přemýšlím, říkám si, jestli lze nějak zachytit skutečnost realisticky, protože ať chci, nebo ne, vždycky do tohoto zachycení dávám svůj pohled, kousek sebe a to, co já sama považuji za realitu.
Až pak podle mě následuje další krok, který rozhodne o tom, jestli se to, co vytvořím, bude považovat za umění, nebo ne.
Rostislav Hroza
No, já si myslím, že oba máte pravdu. Každý o tom druhém, totiž že ten druhý je (s odpuštěním)trouba. Napadlo mne, co by vám asi odpověděl, kdybyste mu mohli dát tuto otázku, Vincent van Gogh. Nechci hádat, ale asi by vás poslal do oba dva někam.
Myslím že umělec toto neřeší (a proč to řešíte vy dva?). To není jeho problém. V dějinách už to bylo zodpovězeno těmi co přišli po Rembrandtovi, a že jich bylo hafo. Nicméně, co se týče Rembrandta, pokud byste měli tu možnost vidět obraz Rembrandta v originální velikosti, jak je tomu možno např. ve vídeňské galerii Kunsthistorisches Museum na Ringstrasse, asi by vás to stejně posadilo na zadek, jako se to stalo mě (málokdo si dovede představit, že ten obrázek, který známe ze školní učebnice je ve skutečnosti 6m vysoký a 4m široký! a že nemáte před ním kam ustoupit). Jenže Kamil Lhoták mne taky dostane takže umění asi máme různ(é)á. A nic se stím nedá dělat a to je dobře. To co řešíte vy nechte vykladačům umění co \"vymejšlej hesla\" a vy běžte fotografovat.
Všechno dobré a umění zdar
RH
Michal Vitásek
Nemohu nic jiného než nesouhlasit. Proč by ten druhý měl být trouba za to, že má vlastní názor, se kterým mohu polemizovat, a který mi vnáší do života vzruch, pro který bychom všichni měli žít?

Samozřejmě, že jsou umělci, kteří tvoří a kategorizují sami sebe a to jak dílem, tak slovem. Pak jsou jiní, kteří se neradi kategorizují. Prostě někdo to řeší a jiný to neřeší - individuality.

A proč to řešíme my dva? Nebo proč to řeším se svými kamarády? A proč ne? Baví nás to. Skoro to vypadalo, že „vykladač umění“ je u Vás nadávka podřadnému pisálkovi, což je škoda.

Viděl jsem mnoho originálů v různých galeriích, občas mě něco posadí na zadek, občas si myslím, že je něco přeceněno, ale mám (snad) dostatečnou sebereflexi, abych si u díla, kterému nerozumím řekl spíše, že jsem k němu ještě myšlenkově nedošel a snad roky dalšího studia a přemýšlení mě posunou blíže geniální mysli, která dílo stvořila. Pak to dílo pochopím... a nebo také ne.

Nedávno jsem četl krásné přísloví: „To take picture without thinking is to shoot without aiming.” A proto přemýšlíme, nejen nad svými fotografiemi, ale i nad cizí tvorbou, současnou a minulou.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace