Šumavské trápení

Každoročně jezdíme s kamarádama z fotografického spolku fotopivo na výjezdní zasedání. Každoročně jsme také dodržovali tradici výjezdu do Českého Švýcarska, které jsem si od té doby oblíbil a zamiloval. Letos někdo přišel s revoluční a převratnou myšlenkou, že pojedeme někam jinam. Byl jsem proti, ale můj hlas neměl ve všeobecném nadšení žádnou váhu. Tradice byla zadupána do země a odhlasována byla nová destinace - Šumava.

Na tomto místě by se slušel objasnit můj vztah k Šumavě. Je totiž veskrze negativní, ba přímo antagonický. Jak jsem vnitřně šťastný v Českosaském pohraničí, tak jsem na Šumavě nešťastný. Bloumám indiferentní krajinou a nemohu se radovat z krásy jednotlivostí, pokud celek nemá místo v mém srdci. Ač jsou podmínky téměř ideální, nebaví mě zde fotografovat a již nyní vím, že můj fotografický návrat na Šumavu je takřka nemožný.