Poznámky pod čarou

Hejno bez ptaku / ctvrtek 3. leden, 2013

Prvni, co Vas na knize Filipa Douska Hejno bez ptaku zaujme je design. Jiz dlouho jsem v ruce nedrzel tak kompaktne krasnou knihu. Z provedeni, detailu i napadu je citit laska, ale i velka profesionalita. Asi je z toho take znat, ze kniha vysla bez nakladatele, z presvedceni.

Prijde mi, ze pribeh knihy pripomina nejvice pohadku. Tim jak byla psana, jak dlouho zrala, jak byla vydana, jak vypada. A to nejlepsi nakonec (protoze bez dobreho konce by to nebyla pohadka), ona ta kniha je take hodne dobra sama o sobe! Autor to ma v sobe, je spisovatelem a doufam, ze touto knihou nevycerpal vsechny napady, ze bude psat dal. Ja budu jeho knihy s radosti kupovat, stejne jako to delam s dalsim soucasnym ceskym a velice originalnim spisovatelem Milosem Urbanem.

Mlzne Mysterium Fascinans / patek 15. cerven, 2012

Tak nam opet pomalu konci podzim a s nim i me oblibene mlzne obdobi. Opet budou o neco vzacnejsi ty chvile, kdy stojim nebo spise jen „nachazim se“ uprostred niceho, pevna zem jako jediny zdroj jistoty. Mlzne vakuum okolo uvadi kazdou bunku meho tela k nepopsatelnemu vytrzeni, dalo by se to snad popsat jako stav mimo cas a prostor, kdy zapominam na smysl sveho konani a pouze konam. V tech chvilich oponuji Descartovi, protoze nemyslim a jsem. Jsem soucasti harmonie vzdusne vlhkosti a beze strachu jen s naboznou uctou prostupuji necim, mozna rajem, mozna splnenymi sny.

Ticho je zde projevem posvatna. Vlhkost, lezava zima a nepohodli pak symbolem obeti, kterou dobrovolne davame na oltar prozitku. Mlzne Mysterium Fascinans, zadne Tremendum, pouze s uctou a beze strachu.

Prague photo 2012 / patek 27. duben, 2012

Ve stredu jsem navstivil s kamarady fotografy Jirkou Sebkem a Vojtou Heroutem vystavni veletrh ceske fotografie Prague photo 2012. Nyni jak pisu tento text a odkazuji na web Prague photo, tak jsem nasel jednu propagacne marketingovou hrubku. Festival se jmenuje Prague photo a domenu maji praguefoto.cz. To by jednoho spletlo...

Ale spise bych mel psat k veci, tedy k fotografiim, urovni vystavy atd. Takze, Prague photo se letos konalo v Holesovickem DOXu. Prostory jsou tedy neoddiskutovatelne luxusni a k profesionalni prezentaci fotografii se hodi. Pocitove se mi zdalo, ze plosne byl letosni rocnik o dost vetsi nez lonsky v Manesu. Jednotlive vystavni mistnosti nebo jejich casti zabraly v dolni polovine vystavy zname i mene zname galerie a dalsi instituce. V horni casti pak vystavovaly odborne fotograficke a reklamni skoly.

Dost fotografii spodni casti jsem znal z knizek, jinych vystav a casopisu, takze to mozna byla obcas trochu nuda, ale naslo se tam par kousku... Moji dva spolecnici meli asi o neco kritictejsi nahled na fotografie, nez ja. Ale nevim, do jake miry to je dano spise mou uplnou otevrenosti k modernimu umeni. Hledam i ve fotkach, ktere by jini splachli do zachodu.

Horni patro bylo sice mene „hodnotne“, ale o to zajimavejsi, protoze zde byly vsechny fotografie (pro me) nove, neokoukane a zajimave. Nejvice z celeho festivalu me zaujala serie fotografii Jakuba Cabalky a Jakuba Cervenky, ktera si skvele hrala s perspektivou.

Ze serie fotografii Jakuba Cabalky a Jakuba Cervenky.

Joe Cornish - Scotland´s Mountains / nedele 8. duben, 2012

Postupne Vam budu zbezne predstavovat knihy, ktere mam ve sve fotograficke knihovne, a ktere skutecne stoji za doporuceni. Pro zacatek jsem vytahl britskeho krajinare Joe Cornishe.

Joe Cornish fotografuje jiz dlouhou dobu na velkoformatovou kameru Ebony s rozmery filmu 4×5 palcu. Nejcasteji zaklada barevny film Velvia a jeho fotografie zobrazuji ve vetsine pripadu krajinu britskych ostrovu.

Nasledujici naskenovane ukazky jsou z knihy Scotland´s Mountains, ktera neni pouze obrazovou publikaci. Joe Cornish ji doplnil o mnoho zajimavych textu, ktere primo i neprimo souviseji s fotografiemi hor a hlavne s jeho zazitky a pocity pri fotografovani.

Radi byste navstivili podobna mista, jake Vam Joe Cornish ukazuje na svych fotografiich? Nevahejte a prihlaste se na fotograficky WORKSHOP ve Skotsku v nejblizsim terminu
14. - 24. brezna, 2013.

Sken z knihy Joe Cornish - Scotland´s Mountains

S Joe Cornishem jsem si dopisoval a publikoval jeho odpovedi ve fotografickem rozhovoru na webovych strankach Photobards.com.

Sken z knihy Joe Cornish - Scotland´s Mountains

Velka vystava fotografii Jana Reicha / ctvrtek 5. duben, 2012

Prave jsem se dozvedel, ze od 25. 4. 2012 budou na Prazskem Hrade vystaveny fotografie skveleho fotografa Jana Reicha. Temnokomornikum a jine podobne fotograficke holote nemusim tohoto pana nikterak predstavovat. Zde totiz mluvi za vse jeho fotografie, jeho celozivotni dilo. Dokonaly cit pro kompozici a zachyceni genia loci fotografovaneho mista pasuje jeho snimky na post unikatnich umeleckych del. Jan Reich byl v cernobile fotografii vice nez dustojnym nastupcem naseho pravdepodobne nejslavnejsiho fotografa Josefa Sudka.

Na vystave bude k videni vice nez 400 Reichovych fotografii. Skutecne tedy lze vystavu nazvat souhrnnou a komplexni. Osobne se jiz nemohu dockat.

Nekolik radek o Janu Reichovi jsem napsal i v ramci clanku fotografove Prahy.

Jen uzavrena mysl ma jistotu / utery 31. leden, 2012

Pred par dny jsem se prel s jednou kamaradkou o podstate umeni. Ona zastavala nazor, ze umeni muze delat pouze ten, kdo umi realisticky zachytit objektivni skutecnost. Umelec pak stavi na svem „prumernem“ umu (pozn. oponenta, tedy moje: z meho hlediska prumernem, protoze prave prumerny tvurce dokaze zachytit realitu realne, kdezto umelec vklada do dila svou osobitost) a teprve tehdy muze tvorit dilo, ktere muzeme zvat umenim.

Ja jsem nazoru zcela opacneho resp. jineho a rozsireneho. Umelec by mel stavet na remeslnych znalostech, ktere mu da bud skola nebo delsi praxe. Ale nemyslim si, ze kriteriem kvality umelce by mela byt schopnost odosobneneho zachyceni vyseku reality.

Jackson Pollock

Nutno poznamenat, ze debata byla vedena na urovni kamaradcina (temer) absolutniho odmitnuti moderniho umeni se zatvrzelym durazem na Rembrandtovu neprekonatelnost. Nic proti Rembrandtovi, nic proti realisticke malbe, ale odsuzovat Pollocka jen proto, ze delal jine umeni nez to, ktere bylo dlouhou dobu povazovano za oficialni, se mi zda ponekud omezene.

A jak se k tomu stavite vy?

Podivna prazska zima a La Chapelle / utery 3. leden, 2012

Vroucne se jiz od konce listopadu modlim za hustou snehovou a hlavne prazskou bouri. Tesim se na snih, tesim se na zamrzlou Vltavu, ktera nebyla poradne zamrzla uz sedm let. Tesim se az bude zima tak mraziva, ze vlastne uz ani cloveku zima neni. Zatim to na ni ale nevypada. A tak chodim na vystavy, ctu, premyslim, vymyslim, dumam...

Zrovna vcera jsem zasel na La Chapella do Rudolfina. Ale predtim Vam vlastne povim, jak jsem byl v Benatkach, a jak tam na kazdem kroku maji galerie. A jake galerie! Nadherne vystavni prostory s expozicemi, nad kterymi lze dlouhe a dlouhe hodiny dumat. A premyslet... a nebo Vam o tom povidat nebudu. Radsi. Oni by potom ti Prazsti domorodci zacali tem Benatcanum zavidet. A Prazane by se hromadne stehovali do Benatek. Uz to mam temer v planu. Tak tedy radeji o tom La Chapellovi.

Gaia

David La Chapelle je dnes jiz slavny a uznavany fotograf, ktery fotografoval snad vsechny slavne a pro vsechny slavne modni platky. Nejprve fotografoval cernobile vetsinou figuralni motivy, pak barevne takove zvlastni kolaze. To vystavoval nejakou dobu v New Yorku az si ho tam vsimli. A pak zacal prave fotit postupne ty slavne pro slavne a ted uz toho ma posledni dobou dost (asi uz je i dost bohaty) a zase zacina fotit pro sebe. Kazdopadne toto vsechno je v prurezu v Rudolfinu vystaveno. Je to takova mala souhrnna vystava.

Z cyklu Potopa

Nektere fotografie Vas jiste budou (minimalne vnitrne) poburovat. Jakou odvahu asi musela sebrat Naomi Campbell, aby se La Chapellem nechala fotografovat. A vedela vubec, jak bude vypadat vysledna fotografie? Jine fotografie jsou vyrazove temer nevinne, svou ideji vsak ostatni vyrazne prevysuji.

Vystavu „Tak pravil David La Chapelle“ byste si nemeli nechat ujit. Neni tak radoby sokujici jako lonska Decadence Now, ale drobne pikanterie si zde kazdy najde.

Talent... ale k cemu? / streda 23. listopad, 2011

Dnes se na me na Facebooku ze vsech stran hrnou „skvela“ videa z popularnich soutezi jako jsou Superstar nebo X-factor s proslovy typu: „Musim koupit, abych podporil takovy talent pro jeji dalsi alba“.

Vydrzet takovy napor je celkem namahave. A navic si kladu otazku. Jaky to je vlastne talent, kdyz umi „jen“ zpivat? Nejsou tyto souteze zalozeny pouze na bazi napodobovani a imitovani umelcu. Prijde mi to nejake popletene. Jako bych se mel ucastnit takoveto fotograficke souteze, kde by zalezelo na tom, kdo nejlepe napodobi fotografie Josefa Koudelky nebo Ansela Adamse. Nebo malirske, kde bych mel co nejlepe imitovat Pollocka nebo Michelangela. Prislo by Vam to normalni? Tleskali byste ve stoje a provolavali temto lidem slavu? Tezko.

Svet je zvrhly.

La Serenissima / utery 15. listopad, 2011

Podzim jsem prozil v Benatkach. A vpravde kralovsky, s mlhou a zaplavami, s destem i sluncem, v zime i vedru. Pil jsem vyhradne vino a kavu, jedl pak italske lahudky.

Bezcilne bloumani mestem na vode jitrilo me myslenky, podnecovalo mou fantazii a naplnovalo me nesmirnou melancholii. Usmernena melancholie (myslim) muze mit blahodarny ucinek na celkove vyzneni fotografii, ktere jsem v Benatkach poridil. Prave voda nutne musela v minulosti Benatcany nevratne ovlivnit a kratkodobe ovlivnuje i cizince v lagune.

Jen veliky ignorant a radoby svetobeznik nepodlehne kouzlu benatske uzavrenosti, kouzlu souziti lidi a more, vecneho boje s prilivem a kazdodenni nejistoty. Prave vsak nejistota a strach muze vytvorit ojedinelou lidskou mentalitu, mentalitu Benatcana. Chtel bych byt Benatcanem, ale v techto casech jiz jen v zime, kdyz by bylo mesto jeste trosku moje. V lete je plne v kompetenci turistu.

Moznosti nad nase moznosti / utery 1. listopad, 2011

Tak nejak mi prijde, ze poslednich par desetileti ma clovek pausalne prilis moznosti a zadne zazitky. Tedy, ze ma moznost vycestovat kamkoliv se mu zamane, kamkoliv, kde si mysli, ze se mu libi nebo libit bude a za pul roku opet a pak zase za dva mesice a opet a opet. Je tak zahlcen vjemy, ze je nestaci zpracovat a na zaklade techto vjemu vznikne jen reprodukce skutecnosti a zadne kreativni autorske dilo. Na autorska dila proste neni cas. Ze obcas vznikne neco unikatniho a neotreleho je dano pouze vzrustajicim poctem lidi, kteri se o jakoukoliv tvorbu pokouseji.

Degradace umeni na zaklade jeho nivelizace je to nejhorsi (pro soucasniky), co muze umelecky svet na jeho vrcholu potkat. Dekadence, zapomneni a obroda. Je vsak zapomneni v dnesnim svete informacnich technologii jeste mozne? Je mozna nasledna obroda a dalsi vrchol?